Instruktorem ULL

Máme konec listopadu 2013. V letadle jsem už pěkných pár dnů neseděl, počasí nám nepřeje. Loni jsem v počátečním nadšení s kolegou koupil větroně - DG-100, se kterým tedy moc nelétám, protože .. protože buď vlekám, nebo nemám náladu, čas, počasí .. výmluv nepřeberně. Dám mu ještě jednu sezónu a když nezlepším svůj tragický nálet (letos 6h), půjde do světa. Zato v ULL jsem dosáhl další mety, aniž bych to nějak moc plánoval, stal jsem se instruktorem ULL. Na přelomu května/června se nás 5 sešlo na letišti ve Vrchlabí, abychom se naučili učit lidi létání. Výrazně nižší účast proti minulým ročníkům padá na vrub zpřísnění vstupních požadavků na uchazeče. Ve srovnání se mnou měli kolegové vyšší počty hodin náletu, já jsem naopak díky intenzívnímu vlekání exceloval v počtu startů a přistání. Všechny nás pak zastínil kolega s bohatou leteckou minulostí, dokonce kdysi lítal u armády Migy 21.

Celý instruktorák provázela zima a déšť, jen tak tak jsme zvládli odlétnout předepsanou osnovu. Původně jsem chtěl na kurz přiletět klubovým Eurostarem, ale počasí to neumožnilo. K létání se sešla 4 letadla. Luděk přiletěl s jejich klubovým Vapírem, inspektor Luboš Umbraun se do Vrchlabí na několik pokusů proháčkoval počasím se "zelenou krabicí" M-7 Ornis, o den později přiletěl Martin s ultralehkou "cessnou" Legend 540. Kluci létali na svých letadlem, my ostatní s M-7 Ornis. "Zelená krabice" je úžasně jednoduché letadélko. Nemá klapky, stoupá na 100, v horizontu letí 100 a klesá na 100 :-) Horizont tedy umí i rychleji, někde kolem 120-130, když pilot chce. Poslední úlohu lety s ostruhou jsme odlétali všichni na ULL Tulák. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti - létání jsem díky vlekařině zvládnul bez škobrtnutí. Nejzajímavějším zážitkem byl let v rotorovém proudění způsobeném severním větrem přes hory. Nouzáky s vypnutým motorem, aby to stálo za to. Dali jsme 2 a pak to vzdali, nemělo smysl pokoušet osud. Mnohem více hodin jsme protrpěli na učebnách, mrzli jsme i v bundách. Ale bylo to fajn, škvírou pod pokličkou jsme trochu nahlédli i do fungování LAA. Úžasní lidé s citem pro věc a širokýma znalostma, až mám skoro strach, aby jednou tato garda měla důstojné nástupce.

Za sezónu jsem odlítal něco přes 50 instruktorských hodin s několika žáky, mám "na kontě" jednoho hotového pilota. Je to fajn, člověk se i při tom učení sám stále učí. Pilotkama to nekončí, stále nad tím svým držím ochrannou ruku, je to skoro jako rodič a dítě :-) Ale to asi jen proto, že létání oba máme jako koníčka a ne formu obživy. Tak, a teď přežít zimu a těšit se na další sezónu.