Výcvik pilota ULL(a) na vlastní kůži - díl XI

Den dvanáctý. Krásné nedělní ráno, slunečno, jen kdyby ten vítr .. obehraná písnička. Navíc jsme hned od rána chytili časový skluz, což tentokrát není dobré, protože ve svém plánovaném čase počítám i s učastí kolegy Daga a to už přestává vycházet. Kolem desáté letíme s Martinem na úlohy skluzu a zábrany pádů. Nastoupáme na 4000 feetů západně od letiště, přivedeme letadlo na hranici pádové rychlosti - "měknou" kormidla, je cítit vibrace do kniplu a jemné příčné vlnění letadla. Jediná správná reakce je razantnější potlačení, nechat rozběhnout a pak přidat na výkonu motoru se srovnáním do horizontu. V této úloze jsou momenty nepříjemné nulové gravitace, ale snáším to podstatně líp než kdysi při ukázce na začátku. Na hranici pádovky stačí špatný pohyb kniplem a je průser, proudnice se odtrhnou na jednom křídle a už se to vrtí. Naštěstí mně malé rychlosti nenechávají chladným, mám snahu jít pro rychlost potlačením, takže bych se do tohoto nebezpečného režimu snad neměl dostat.

Další částí úlohy jsou skluzy. Vím jak to funguje, není celkem problém skluz provést, nejsou v tom žádné záludnosti. Nesmělé provedení je dané nezkušeností, od této chvíle bych asi vždy při vhodné příležitosti skluz zařadil. Později se praxe může hodit, při nouzácích a bezpečnostních přistáních. Přistáváme v poslední minutě před ukončením provozu občanským soumrakem, díky časovému skluzu nálet jen něco přes hodinu.