Výcvik pilota ULL(a) na vlastní kůži - díl XIX

Den dvaadvacátý. Předposlední úlohou osnovy ULL je navigační let na nejméně 100km, který musí trvat nejméně 1h. V jeho průběhu je třeba přistát na letišti někde na trase. Stejně jako v minulé úloze, s ohledem na cestovní rychlost 150km/h, musíme naplánovat trasu dlouhou alespoň 130km. Po kontrole prostorů mi Petr zadá trasu Vyškov - Moravská Třebová. Cestou se musím vyhnout aktivní LKR2, první otočný bod umisťuji na západní okraj Opatovické přehrady. Prostor TRA55 je neaktivní, po otočení nad přehradou jím poletím přímo na LKMT. Po cestě mám výborný orientační bod - větrné elektrárny v Protivanově. Před cílovým letištěm si musím dát pozor na prostor TSA24 (300/1000 ft AGL), potřebuju ho nadletět a tomu přizpůsobit vyklesávání na LKMT. Na přípravu jsem měl tentokrát asi 1,5h. Zakreslil jsem trasu do mapy, vypsal jsem si navigační štítek a prošel jsem si trasu po mapě, abych si rozmyslel kde co udělám. Taky jsem se snažil projít všechny možné orientační body, abych se pak rychle orientoval a neztrácel čas.

Na vyčkávací dráhy jsem si prohodil hodinky z levé ruky na pravou, abych mohl snadněji hlídat časy. Rovnou u toho Petrovi vysvětluju, že letový čas pohlídám na hodinkách a jednotlivé úseky si pohodlně změřím palubníma hodinama. "K čemu to? Hodiny přece umí všechno, jak celkový letový čas, tak jednotlivé úseky. Nechtěl by ses už konečně pořadně seznámit s tím co máš k dizpozici?". Jasně, doteď jsem to nepotřeboval a minule jak mi Petr říkal, ať si ve volném čase vemu dokumentaci k letadlu, prošel jsem to opravdu hodně zběžně. No nic, odstartovali jsme mezi sedmou-osmou večerní do klidného ovzduší. Točím nad střed letiště, mírně stoupám proti Slunci nad přehradu. "Eéé, co to děláme?" "Mírně stoupáme." "Tak stoupej pořádně. A zapsal sis čas a pustil stopky nad letištěm?" "Hmm, nee." "Proč ne? To můžeš rovnou tu svoji přípravu vyhodit z okna, když nehlídáš časy."

Nad okrajem přehrady točím na nový kurz a zapínám stopky. Odhlašuju se z Vyškova a ladím rádio Kotvrdovice. "Co děláš? Tak.. ladím Kotvrdovice, abych se nahlásil." "Proč? Tam není informační zóna a navíc letíme víc než 5km mimo." "Co kdyby náhodou..".."Na to vyser, co kdyby náhodou. Kdybys náhodou padal do lesa, tak tě tam teď nikdo neuslyší. Takže pro náhodu si tam naladíme Brno radar, tam je 24h denně člověk, který ti pomůže. Nahlásil bys ,mej dej, modrý Eurostar padám do lesa na hranici R dvojky.., a hotovo". Pomalu se blížíme k Protivanovu, mírně opravuju kurz a Petr se ptá, jestli letím až do Šumperka nebo jestli někdy začnem klesat. S ohledem na TSA 24 si hlídám výšku a na 2400 feetů proklesám právě na hranici výletu z prostoru. Chvíli před tím po mě Petr chtěl určit přesné hranice prostoru, takže jsem tomu věnoval zvýšené úsilí a prokaučoval okamžik hlášení vletu do zóny LKMT. "Prosral jsi hlášení, kdyby lítali akrobačku, napíchne tě nějaký zdivočelý Suchoj na kužel." Okamžitě se to snažím napravit "Třebová inf".."Co děláš sakra? Máš tam Brno radar!!! Tě slyší půl republiky." Polilo mě horko, přelaďuju frekvenci, ale to už jsem nad letištěm. Poprvé navazuju kontakt s Třebovou, letím zatáčku kolem pytle a řadím se na pravý okruh dráhy 26. "Kde máš otevřenou databázi? Na co ji vozíš?" "Nastudoval jsem si dráhy předem." "Žádné předem, něco tě rozhodí a máš vymeteno, nevíš nic. Na, tady to máš", pleskne mi do klína databází letišť.

Letím pravý okruh, budeme přistávat. Druhá zatáčka se letí na úpatí kopečka, po větru v pohodě, crosswind opět napříč úpatí mírného svahu a finále pak po svahu dolů. Rozpočet perfektní, přistávám mezi praporky. "Máš to málo natažené, jednou urveš příďák. To bylo hnusné, jedem znovu". Na okruhu mi Petr pochválí pěkný okruh a perfektní rozpočet. O těch přistáních vím, budu muset natažení dopilovat. Nebyla to v mém podání vyjímečná chyba, stane se mi to často. Druhé přistání dopadne podstatně líp, odstartujeme a Petr mi zabrání dotočit z první ihned nad letiště."Počkej, máš čas, nespěchej. Víš vůbec, že máš na třech hodinách na finále letadlo?" Nevím, nikdo se nehlásil, ale to samozřejmě není omluva, sledování prostoru kolem sebe je důležité. Cestou zpátky čumím víc do mapy, takže si tahám za knipl, jak se nedívám ven. Petr říká, abych se vykašlal na identifikaci kdejaké díry pod sebou a hledal cestu podle terénu. Podívej, tady na mapě máš letět podél rozsáhlého hvozdu, tady má být vykousnutý zub údolí. Je tam? Je. Musíš vědět kde jsi a když to víš, věnuj se letadlu a okolí. Teď chci, abys přesně určil hranice TMA a letěl tak, ať je nenarušíš. Úkol plním na jedničku, přešně určím kde začíná TMA a srovnám si příslušnou výšku nad terénem. Později se úspěšně protáhnu asi 3km širokou "bránou" mezi LKR2 a LKR6. Deset minut před západem slunce sedáme na dráhu vyškovského letiště. Navigačně výborný let, ale bacha na ty časy, pozor na hlášení. Holt jsou to další nové úkony, je potřeba jenom a jenom praxe. Byť jsem měl let slušně promyšlený, intervence a požadavky instruktora mě dokázaly rozhodit a sekal jsem výše zmíněné chyby (až na ta přistání:-)) V další úloze bych měl letět stejnou trať, tentokrát v sóle. Snad to bude bez chyb.