Výcvik pilota ULL(a) na vlastní kůži - díl XVI

Den osmnáctý. Nedělní den střižený jako z reklamy na léto, pofukuje mírný větříček, na obloze naskakují mráčky. Po příjezdu na letiště je jasné, že z pohledu dráhy je to mírný boční vítr. Jdem na kontrolní let, který nakonec protahuju, až je z jednoho kroužku celých sedm. Když už jsem si myslel, že ten třetí bude poslední ve dvojím, zrovna při finále se vítr obrátil o 180 stupňů a moc škaredě nám fouklo. Další čtyři okruhy trvalo Martinovi mě přesvědčit, že mám na to abych i tohle uletěl sám. Nakonec tedy vystoupil a já si odletěl pár okruhů v sóle s bočním větříkem a trochu rozbitým ovzduším. Poslední přistání prvního letu bylo tak tak, zčista jasna mě to na finále odfouklo závanem na kraj dráhy, tak tak jsem se vešel. Být to o kousek dál, musel bych opakovat přistání.

Sólo lety jsou velkým zlomem výcviku. Teprve teď, když jsem v letadle sám, začínám si uvědomovat spoustu drobností a maličkostí, které mi instruktoři vtloukali do hlavy. Začínám řešit snos větru, protože najednou vidím, že končím druhou zatáčku až na úrovni poloviny dráhy, kde bych měl už dávno být v poloze po větru. Začínám vidět vlastní chyby a opravovat je sám od sebe. Teď začíná práce a snaha instruktorů nést ovoce. Dokud vedle mě někdo seděl, vždycky jsem spíš čekal co řekne, než se sám zamýšlel co budu dělat. V sólech je to jen a jen na mě. Z 15-ti předepsaných okruhů jsem dnes odletěl celkem 9, zbylých 6 mám na příště.