Výcvik pilota ULL(a) na vlastní kůži - díl XVII

Den devatenáctý. Nezvykle to bude už třetí "lítací" den po sobě bez pauzy. Rád bych doletěl zbývajících 6 okruhů a pak šel na další úlohu, zaletím se kochat na východ od letiště při zatáčkách. Nejdříve dáváme kontrolní let se Zdendou, po dvou okruzích ho vysazuji a letím sám. Dnes do letadla dost kope termika, při prvním okruhu se letadlo propadne tak, že mě mikrofon praští přes pusu. V další okruzích proto točím první zatáčku dříve a letím trochu "šišoid", abych se vyhnul tomu nejhoršímu místu. Dál už všechno probíhá celkem dobře, sázím jeden okruh za druhým. Po přistání z posledního okruhu se najednou z letadla ozývají docela divné zvuky, nárazy kov na kov. Zastavuju na kraji dráhy a čekám na Zdendu, aby se podíval co se děje. Snad jsem proboha nezničil příďák. Po sejmutí krytu je jasno, únavou materiálu se přeštípla gumová tlumící podložka příďového podvozku. Následná improvizovaná oprava zabrala něco přes hodinku.

Po okruzích následuje hodinová úloha mírných a ostrých zatáček. Předně, zatrhli mi producírování se ve 300m (1700 feetů) na východě a nařídili mi letět až do 3000 feetů na západ. To mě napadlo, co tam tak asi budu celou hodinu dělat. Nalítám 140-160 kiláků v zatáčkách, to mě jebne, furt dokola. A ono ne... mírné zatáčky mi docela šly, ostřice bohužel stály za prd. Stoupám,klesám, ne a ne letět rovně. Po půlhodině jsem vyrazil zpět k letišti, dám si zatáčku "kolem pytle". První by byla výborná do soutěže "leť tak, aby ti pytel na co nejdéle zmizel pod letadlem". Druhá by se uplatnila v "leť ještě blběji než předtím". Připadal jsem si, jako když se pes marně honí za svým ocasem. Zdola se mi dostalo komentáře "To by mě zajímalo, jestli ten pytel vidíš". "Vidím leda hovno" popsal jsem věrně svoji situaci. Teprve třetí zatáčka sedla, pytel jsem krásně obletěl, abych ho viděl ze všech stran. Pak už jsem zahlásil zařazení do levého okruhu a po chvíli jsem jako vždy předtím posadil Eurostara na zem. Jak jsem bez toho tak dlouho mohl žít :-)